Oslava/y, nakonec jen 1. část

Tak, dobře. Ellie mi říkala, že když chci psát, tak nějaký článek. No, budiž. tentokrát to nebude žádná příhoda ze školy, scházíme se i jinde, než tam. Napíšu tedy o dnech 18. -19. ledna. Nejspíš to bude dost zkrácený, nemusím snad všechno říkat úplně do detailu. Navíc mě v ty dny bolela hlava, bolí mě ještě dneska, nejspíš nějaká migréna nebo co, takže si detailů nemám. :)

Sobota začala tak, že jsem se vzbudila. Zázrak, co? :D Ne, trochu ten můj den přetočíme. Zkrátím to, mamka uvařila oběd, přijela babička s dědou, najednli jsme se a pak to začalo. Ellie volá...  "Kde seš?" A znovu přetáčíme... Hledání bruslí, balení, sbalení dárků, dalších pár zabolení hlavy. Nakonec jsem se nějak dostala k Lence, našemu prvnímu oslavencovi, domů. Tam už na mě čekal kromě oslavence taky Ellie, Klárka a Adéla. Ve zkratce, blondýnky a Eliška v jednom bytě. :D

Když jsme se tak trochu poseznámily, vrhly jsme se na Lenčin dort ve stylu Salvadora Dalí. (Takový ten obraz s rozteklýma hodinama. Jo, přesně tak to vypadalo... Bez urážky, bylo to hustý!!) Spapali jsme, přičemž jsme si pouštěly písničky. Střídaly jsme se ve stylu, Ellie jako vždycky, žádný styl nepreferuje. Po tom jsme Leničce daly dárečky. Dobře, asi jsem se obrázkem Logana Lermana, který nevypadal jako Logan Lerman,  a knížkou Tolkienova světa moc nepředvedla. Lence se asi nejvíc líbil dáreček od Elišky, HRA Hobbit. :)

Pak už nebylo moc času na hraní nový hry, jelo se na bowling. Cesta tam. No, autu pro 8 lidí chcípla baterka a tak jsme se nacpali do 2 aut. Adéla, Klára a Elí s Lenky mamkou, já s Lenkou zase s babičkou. Dojeli jsme! (To jako Bacha na nás!) Bowlovali jsme, co se taky dalo na bowlingu čekat, že?? :D LOL! Upřímně, střílela jsem spíš důlky. Jinak, myslím, že ostatním to šlo. Dali jsme si tam křidýlka... MŇAM!
(Dobře a teď si představte, že jsem ve třetině... možná v půlce :D )

Cestou zpátky jsme se stavily v Penny. (Já a Lenka jsme málem vykradly Lenky Ryskové starší auto, ale to je detail...) Mamince jsem zavolala a voilé... Jdeme lesem ke mě domů! :D Představte si to... 4 blondýnky a Ellie jdou lesem... to je moc! :D

No, dorazily jsme, trochu špinavý, ale nebyla jsem to já, kdo chtěl jít tou "zkratkou" lesem. :D Pak začalo hledání mých brusliček na led. Nejdřív garáž - poblikávající zářivka, pavučiny všude kolem a to nemluvím o skříni, ve které táta skladuje různý pitomosti od jeho herbáře bylin, po ... ehm... mám pocit nějakej cement? Mouka? Netuším! XD Plus ještě nádherné modré autíčko škoda RS hned vedle starých, nejspíš i píchlých pneumatik a paroží, která se k nám na zeď do obýváku prostě nevešla, tak se rozkládala tady. Našly jsme modré fotbalové boty, které snad nikdy neviděly světlo, ale bruyle bohužel nikde. Tak jdeme směr kůlna. Ano, hned vedle našeho dřevníku, kde máme zásoby dřeva na zimu, a sousedovo "farmě" plné hus, slepic, prasat a králíků, je naše kůlnička, pokrytá trojnásobnou dávkou pavučin, než naše garáž. Světlo jakž takž fungující, ale moc daleko svou září nedosáhlo. Radši se nebudu vyjadřovat, co všechno za mrtvá a živá zvířata tam mohlo být. V přezimujícím zahradním nábytku a bývalém příbytku rodinnýho mazlíčka kuny Kubíčka (teď máme pro změnu papouška Kubíčka! :D ) jsem se ani dívat nemusela. Minuly jsme tátův koutek plný zaprášeného nářadí - kladiva, šroubováky, ruční i motorový pily, klíče, brusky a nože, patří tam i hřebíky, šrouby a matice... Přešly jsme do nejtemnější části kůlničky. Dobře... trámy dřeva, lyže pokryté hustou sítí pavučin ještě z pravěku, rozbité sáňky z minulého století a kola, na kterých taky už pár set let nikdo nejel. Ale brusle žádný a nikde. Podlaha pod náma sténala, jako by prosila, ať už odejdem. Jo, odešly jsme.

Naše honba za pokladem skončila, když jsem šla domů. Nemusím snad popisovat, co všechno se za těch pár minut doma stalo. Prostě jsem s tátou vlezla do spíže a hledali jsme. Hledali, hledali, táta nakonec z pavučin vytáhnul tašku a co nevidím... BRUSLIČKY MOJE!  Teda, podle mamky ještě pořád její, tak jsme další půlminutu hádaly o brusle, ale to je jedno. Podstatné je, že jsem našla brusle a holky jsem občerstvila muffinem.

Potom jsme se vrátily domů k Lence... a jlikož tohle už chci konečně zvěřejnit, teď končím a o víkendu ponějak dopíšu. Snad se vám to moje "vyprávění" líbilo.
PS: Ellie, je to dost dlouhý? :D

Lucy :)